Ani smrt nás nerozdělí
5. 12. 2007
Na řasách slzy,
byl ti tak blízký,
proč to muselo přijít tak brzy?
Neubránil ses té těžké nemoci.
vzala ti poslední síly, které si měl,
netoužil si už po žádné pomoci.
Ruku jsem ti pevně svírala,
tys na mě hleděl svýma kaštanovýma očima,
byla jsem statečná, ale naděje ve mě zmírala.
Poslední pohled tvůj,
stisk ruky povolil,
neopouštěj mě, příteli můj!
Zemřel si v mém naručí,
byli jsme tam sami dva,
kdo teď mému srdci a citům poručí?
Vše kolem truchlí se mnou,
nechtěl jsi zemřít sám.
chtěl jsi, ať jsem s tebou.
Teď v mém naručí tvé tělo ležé,
tvá duše postoupila dále,
dochází mi to vše vážně stěží.
Teď za tebou chodím,
mluvím s tebou, jako by se nic nezměnilo,
a přitom tě vedle sebe nevidím.
Tvrdá zem dělí nás,
má ruka hladí chladný mramor,
po těch letech už to beru snáz.
Navždy si zůstal v mém srdci,
vím, že jsi stále se mnou,
že povídat si s tebou budu vždy moci.
Ani smrt nás nerozdělí!
byl ti tak blízký,
proč to muselo přijít tak brzy?
Neubránil ses té těžké nemoci.
vzala ti poslední síly, které si měl,
netoužil si už po žádné pomoci.
Ruku jsem ti pevně svírala,
tys na mě hleděl svýma kaštanovýma očima,
byla jsem statečná, ale naděje ve mě zmírala.
Poslední pohled tvůj,
stisk ruky povolil,
neopouštěj mě, příteli můj!
Zemřel si v mém naručí,
byli jsme tam sami dva,
kdo teď mému srdci a citům poručí?
Vše kolem truchlí se mnou,
nechtěl jsi zemřít sám.
chtěl jsi, ať jsem s tebou.
Teď v mém naručí tvé tělo ležé,
tvá duše postoupila dále,
dochází mi to vše vážně stěží.
Teď za tebou chodím,
mluvím s tebou, jako by se nic nezměnilo,
a přitom tě vedle sebe nevidím.
Tvrdá zem dělí nás,
má ruka hladí chladný mramor,
po těch letech už to beru snáz.
Navždy si zůstal v mém srdci,
vím, že jsi stále se mnou,
že povídat si s tebou budu vždy moci.
Ani smrt nás nerozdělí!
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář