City
27. 9. 2007
Chlapec klečí na kolenou,
s kytkou v ruce, životem znavenou.
Oči se mu od pláče třpytí,
slunce už mu na cestu nezasvítí.
Doufal ve věčnou lásku,
že najde tu jedinou na světě, krásku.
Chtěl sám sebe znát,
znova se na slunce smát.
Život nejde vrátit zpět!
Tiše šeptá na nebe,
proč jsem přišel o tebe?
Chci být chladný a bez citu,
nepomohlo by ani teplo slunečního svitu.
Dál tě nechám jít,
s jiným budeš šťastně žít.
Vstal, ke kroku vpřed ho láska dohnala,
skála v tu chvíli sama opět zůstala.
s kytkou v ruce, životem znavenou.
Oči se mu od pláče třpytí,
slunce už mu na cestu nezasvítí.
Doufal ve věčnou lásku,
že najde tu jedinou na světě, krásku.
Chtěl sám sebe znát,
znova se na slunce smát.
Život nejde vrátit zpět!
Tiše šeptá na nebe,
proč jsem přišel o tebe?
Chci být chladný a bez citu,
nepomohlo by ani teplo slunečního svitu.
Dál tě nechám jít,
s jiným budeš šťastně žít.
Vstal, ke kroku vpřed ho láska dohnala,
skála v tu chvíli sama opět zůstala.
pochvala
(markosis, 7. 11. 2007 21:01)