Nedokončená pouť
17. 9. 2007
Mlha se z lesů zvedá,
svou oběť si smrt hledá.
Dívka přes les běží,
dech popadá stěží.
Pronásleduje ji tajemná síla,
slečna Smrt, děsivá víla.
Slyší jen kroky její,
stromy se ji hrozivě smějí.
Strach ji hrdlo svírá,
samota na ni z tmavých koutů zírá.
Zvuk jejích kroků tak hlasitý je,
neví, co se to s ní děje.
Listí se pod tíhou jejího kroku drolí,
jde bosa a tolik ji to bolí.
Na cáry je roztrhán její šat,
cítí samotu a strach.
Smrt ji už dohání,
cítí, že se ji neubrání.
Oci se ji námahou zavírají,
nic kolem sebe už nevnímají.
Vysílením na zem klesla,
tichounce a naposledy hlesla.
Na konec své pozemské pouti se dostala,
už nenajde, co hledala.
svou oběť si smrt hledá.
Dívka přes les běží,
dech popadá stěží.
Pronásleduje ji tajemná síla,
slečna Smrt, děsivá víla.
Slyší jen kroky její,
stromy se ji hrozivě smějí.
Strach ji hrdlo svírá,
samota na ni z tmavých koutů zírá.
Zvuk jejích kroků tak hlasitý je,
neví, co se to s ní děje.
Listí se pod tíhou jejího kroku drolí,
jde bosa a tolik ji to bolí.
Na cáry je roztrhán její šat,
cítí samotu a strach.
Smrt ji už dohání,
cítí, že se ji neubrání.
Oci se ji námahou zavírají,
nic kolem sebe už nevnímají.
Vysílením na zem klesla,
tichounce a naposledy hlesla.
Na konec své pozemské pouti se dostala,
už nenajde, co hledala.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář