Nevíš
6. 12. 2008
Ležíc v kaluži krve,
pohlédl na rudé nebe,
jež jako obraz zkázy vypadá,
a všichni bez povšimnutí kráčí dál.
Stromy se ve větru lámou,
vzedmuté vlny nedávají šanci, ani malou,
láva se valí ze středu země,
a slunce je nám blíž a blíž.
Kolem sebe se rozhlédl,
vždyť právě smrti do očí pohlédl,
nikdo se nezastaví,
nikdo se neotočí.
Kdo si všiml, jen blázna zřel,
jež v kaluži vody ležel,
hleděl na čisté, modré nebe,
a nikdo nechtěl slyšet jeho věštbu.
Ach ty krutý, nelítostný světe!
Nevíš co tě čeká ...
pohlédl na rudé nebe,
jež jako obraz zkázy vypadá,
a všichni bez povšimnutí kráčí dál.
Stromy se ve větru lámou,
vzedmuté vlny nedávají šanci, ani malou,
láva se valí ze středu země,
a slunce je nám blíž a blíž.
Kolem sebe se rozhlédl,
vždyť právě smrti do očí pohlédl,
nikdo se nezastaví,
nikdo se neotočí.
Kdo si všiml, jen blázna zřel,
jež v kaluži vody ležel,
hleděl na čisté, modré nebe,
a nikdo nechtěl slyšet jeho věštbu.
Ach ty krutý, nelítostný světe!
Nevíš co tě čeká ...
pěkné
(lukáš, 8. 2. 2010 20:44)