On a ona
29. 9. 2008
Slunce se na ni směje,
proč u srdce ji nezahřeje?
Den jako vystřižený z obrázku,
a přesto nezná odpověď na svou otázku.
Proč se ji to všechno děje,
tou myšlenkou se jí tělo chvěje.
Co její nitro vlastně skrývá,
říká si ten, který se na ni dívá.
Oči jako studánky hluboké jsou,
tajemství dávných časů s sebou ponesou.
Duše vám všem tolik vzdálená,
mnoha lidmi nastokrát spálená.
Žijící ve vlastním, vzdáleném světě,
přemýšlí o každé vyslovené větě.
Ostatním pomoc nabízí,
ovace ani vděk skoro nesklízí.
Objeví se občas světlá chvíle,
kdy oceněna je její snaha a píle.
Toto pěkné období,
kdy na duši nic nebolí.
Netrvá to déle než musí,
najde se ten, který ji vše zhnusí.
Tehdy kráčí ruku v ruce sama,
krásou přírody obehnána.
Ta ji nikdy nezradí,
pomůže a poradí.
Ten pohled na její krásy,
je plný opojení a krásy.
Sama tan už nesedí,
v jakou krásu se svět naráz promění.
Prázndé místo vedle ní už není,
mladý muž tam tiše sedí.
Jsou jako jedna duše, jedno tělo,
jako by srdce vědělo, co chtělo.
Pocity a myšlenky stejné mají,
společné sny se jim asi zdají.
Tak neskutečné to vše je,
v jejích očích svitla naděje.
Že onen muž byl seslán z nebe,
tolik náhod až ji z toho zebe.
Sami ruku v ruce sedí,
zamyšleně a spolu do dáli hledí.
proč u srdce ji nezahřeje?
Den jako vystřižený z obrázku,
a přesto nezná odpověď na svou otázku.
Proč se ji to všechno děje,
tou myšlenkou se jí tělo chvěje.
Co její nitro vlastně skrývá,
říká si ten, který se na ni dívá.
Oči jako studánky hluboké jsou,
tajemství dávných časů s sebou ponesou.
Duše vám všem tolik vzdálená,
mnoha lidmi nastokrát spálená.
Žijící ve vlastním, vzdáleném světě,
přemýšlí o každé vyslovené větě.
Ostatním pomoc nabízí,
ovace ani vděk skoro nesklízí.
Objeví se občas světlá chvíle,
kdy oceněna je její snaha a píle.
Toto pěkné období,
kdy na duši nic nebolí.
Netrvá to déle než musí,
najde se ten, který ji vše zhnusí.
Tehdy kráčí ruku v ruce sama,
krásou přírody obehnána.
Ta ji nikdy nezradí,
pomůže a poradí.
Ten pohled na její krásy,
je plný opojení a krásy.
Sama tan už nesedí,
v jakou krásu se svět naráz promění.
Prázndé místo vedle ní už není,
mladý muž tam tiše sedí.
Jsou jako jedna duše, jedno tělo,
jako by srdce vědělo, co chtělo.
Pocity a myšlenky stejné mají,
společné sny se jim asi zdají.
Tak neskutečné to vše je,
v jejích očích svitla naděje.
Že onen muž byl seslán z nebe,
tolik náhod až ji z toho zebe.
Sami ruku v ruce sedí,
zamyšleně a spolu do dáli hledí.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář