Osud
19. 1. 2008
Tolik zmatená,
ztracena v prostoru a čase,
ty myšlenky přicházejí zase,
a já se jim nedokážu bránit.
Lapena ve vlastním světě,
na rozhraní budoucnosti a minulosti stojí,
upřeným pohledem vpřed hledím,
nechci už nic vidět, nic cítit.
Ubližuji,
ale pomáhat bylo mým údělem,
měla jsem být andělem,
ale cítím se být ... ničím.
Prázdná schránka bez duše,
jež života hodná není,
možná se vše změní,
osud mi ukáže cestu.
Doufám v to,
ale zatím bloudím tmou,
s hořící svící na rukou,
dávám světlo, naději.
Hvězdy jsou mé rádkyně,
před velkou zkouškou stojím,
tolik se bojím,
ať se nitka osudu nepřetrhne.
ztracena v prostoru a čase,
ty myšlenky přicházejí zase,
a já se jim nedokážu bránit.
Lapena ve vlastním světě,
na rozhraní budoucnosti a minulosti stojí,
upřeným pohledem vpřed hledím,
nechci už nic vidět, nic cítit.
Ubližuji,
ale pomáhat bylo mým údělem,
měla jsem být andělem,
ale cítím se být ... ničím.
Prázdná schránka bez duše,
jež života hodná není,
možná se vše změní,
osud mi ukáže cestu.
Doufám v to,
ale zatím bloudím tmou,
s hořící svící na rukou,
dávám světlo, naději.
Hvězdy jsou mé rádkyně,
před velkou zkouškou stojím,
tolik se bojím,
ať se nitka osudu nepřetrhne.
Miriam
(Markéta, 22. 1. 2008 6:45)