Přišlo přátelství a řeklo lásce odejdi
6. 7. 2007
Jak moc bolí zklamání,
teď už opět vím.
Do očí mi slzy nahání,
o lásce jen asi sním.
Šrám na srdci, šrám na duši mám,
je to pocit, který nejde popsat.
Je tak těžké, když je člověk sám,
svou bolest krví do sněhu chci vepsat.
Ten člověk při postupu jeho cestou shodil oblázek,
proč jej nechal dopadnout, já měla tolik otázek.
Šrám zmizl, ta bolest ale zůstala,
zůstala ve mě láska, která pochopení hledala.
Proč jen trpět musím:
Ach ty zkoušky lásky, jistoty mě zbaví.
Pláč v sobě marně dusím,
každému jak na bolest radím, kdo však mi poradí?
Bude pro mě chmirných pár dnů,
slunce na mě nebude se smát.
Tolik smutných bude snů,
láska nebude mě hřát.
Nemusela bych a přesto trpím,
lásku už asi nedokážu dát.
V koutě pláču, tiše smutním,
bude trvat dlouho, než se budu smát.
Dokážu říct "Chápu tě",
ale tolik zase trpím.
Naslouchat a stát nehnutě,
proč mě to zase potkalo nevím.
Ta slova i když vlídně řečena byla,
zabolela tak moc.
Asi jsem opět snila,
den pak přešel v černou noc.
Neviním tě z ničeho, ty za nic nemůžeš,
nebyla to chyba ničí.
S mou bolestí mi stěží pomůžeš,
jak pár slov lásku rychle zničí.
Trpím tu, čas vše zahojí,
i mé šrámy.
Není člověka, který se smutku nebojí,
náš život jsou jsou jak v poli lány.
Nechci dále žít,
snad skončit život můj.
Dny bez lásky stále mít,
anděli můj při mě stůj.
teď už opět vím.
Do očí mi slzy nahání,
o lásce jen asi sním.
Šrám na srdci, šrám na duši mám,
je to pocit, který nejde popsat.
Je tak těžké, když je člověk sám,
svou bolest krví do sněhu chci vepsat.
Ten člověk při postupu jeho cestou shodil oblázek,
proč jej nechal dopadnout, já měla tolik otázek.
Šrám zmizl, ta bolest ale zůstala,
zůstala ve mě láska, která pochopení hledala.
Proč jen trpět musím:
Ach ty zkoušky lásky, jistoty mě zbaví.
Pláč v sobě marně dusím,
každému jak na bolest radím, kdo však mi poradí?
Bude pro mě chmirných pár dnů,
slunce na mě nebude se smát.
Tolik smutných bude snů,
láska nebude mě hřát.
Nemusela bych a přesto trpím,
lásku už asi nedokážu dát.
V koutě pláču, tiše smutním,
bude trvat dlouho, než se budu smát.
Dokážu říct "Chápu tě",
ale tolik zase trpím.
Naslouchat a stát nehnutě,
proč mě to zase potkalo nevím.
Ta slova i když vlídně řečena byla,
zabolela tak moc.
Asi jsem opět snila,
den pak přešel v černou noc.
Neviním tě z ničeho, ty za nic nemůžeš,
nebyla to chyba ničí.
S mou bolestí mi stěží pomůžeš,
jak pár slov lásku rychle zničí.
Trpím tu, čas vše zahojí,
i mé šrámy.
Není člověka, který se smutku nebojí,
náš život jsou jsou jak v poli lány.
Nechci dále žít,
snad skončit život můj.
Dny bez lásky stále mít,
anděli můj při mě stůj.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář