V bouři zrozená
22. 6. 2007
Bůh vítr z pouště vzal,
toho nezkrotného pouště pána.
Dýchl na něj, zhmotnil ho, duši mu dal,
ta krása žití mu byla dána.
Stála tu dívka, jak uhel měla vlasy,
v očích ji ta nezkrotnost zůstala.
Dívku, jenž Bůh stovřil před dávnými časy,
ten přízrak, dívka která lásku a pochopení hledala.
Jako by to nekonečným příběhem bylo,
legenda se znovu vrací.
Příběh ve kterém se zvláštně žilo,
ten nádech nezkrotnosti neztrácí.
Dívku podobnou té z příběhu znám,
vlasy jako uhel, v očích ta dávná bojovnost.
Legenda se opakuje, za pravdu si dám,
to odhodlání, zároveň taková hrdost!
Dívám se na ni, jak v trávě sedí,
slunce se ji opírá do tváří.
Nad čím asi přemýšlí nikdo neví,
co je ta neviditelná síla, která z ní září?
Dívka proplouvá životem s radostí,
jemná jako vánek, který se z pouště zatoulal.
Nedá znát na sobě strach, žádnou z mnoha starostí,
je jako anděl, který k nám z nebe promlová.
toho nezkrotného pouště pána.
Dýchl na něj, zhmotnil ho, duši mu dal,
ta krása žití mu byla dána.
Stála tu dívka, jak uhel měla vlasy,
v očích ji ta nezkrotnost zůstala.
Dívku, jenž Bůh stovřil před dávnými časy,
ten přízrak, dívka která lásku a pochopení hledala.
Jako by to nekonečným příběhem bylo,
legenda se znovu vrací.
Příběh ve kterém se zvláštně žilo,
ten nádech nezkrotnosti neztrácí.
Dívku podobnou té z příběhu znám,
vlasy jako uhel, v očích ta dávná bojovnost.
Legenda se opakuje, za pravdu si dám,
to odhodlání, zároveň taková hrdost!
Dívám se na ni, jak v trávě sedí,
slunce se ji opírá do tváří.
Nad čím asi přemýšlí nikdo neví,
co je ta neviditelná síla, která z ní září?
Dívka proplouvá životem s radostí,
jemná jako vánek, který se z pouště zatoulal.
Nedá znát na sobě strach, žádnou z mnoha starostí,
je jako anděl, který k nám z nebe promlová.
Řeknu jen jedno...
(Mončis =), 17. 10. 2008 19:54)