Aromadius
26. 9. 2007
Znám velmi zvláštního člověka. Na první pohled je stejný jako všichni ostatní. Prochází životem jako nejeden z nás. Myslí si, že po jeho smrti nic nezůstane, ale v tom se plete. Zůstane po něm část jeho "já". Ale první pohled není vším. Stačí se tochu podívat "pod slupku". Je to těžké u člověka částečně uzavřeného do sebe. Dívat se na něj a snažit se ho pochopit, je jeko dívat se do zrcadla. Odráží obraz .. Je hodně těžko pochopitelný, ale zároveň v něm je něco, čím je jiný a mě k němu něco táhne. Není to ale žádný cit. Asi to je tím, že mi dokáže vysvětlit a pomoc pochopit to, co se se mnou děje. Zajímají ho mé schopnosti a netváří se jako lidé, kteří mě vyslechnou a apk jen litují, nebo se na mě dívají jako na blázna, či si myslí, že na tom nejsem tak špatně. Zajímá se o to a přitom nemá žádné podobné schoponosti jako já. Obdivuji takové lidi a mají mou úctu. A i přesto jeho pouť život ještě ani pořádně nezačala. Ta teprve pořádně začne. Ale už teď dokáže v člověku toho tolik zanechat ...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář