
Kolem mě je tma, tesknota, je mi smutno. Ovívá mě větřík nejistoty, mým věrným přítelem je strach, který mě provází na každém kroku. Co je tohle za život? Ne to ne! Teď se mi začíná vyjasňovat. Vždyť tohle je můj život ... Nikdo se nesnaží mi pomoci ho změnit, snad ani nechtějí, abych se změnila. Ten stereotypní život ... Škola, koně, domů. Takhle to šlo celých dlouhých 6 let. Den za dnem, týden za týdnem, rok za rokem. Pořád to samé ... Žádná změna a mě to už ani nepřišlo. Ale po těch dlouhých letech mi do života vstoupilo pár lidí, kteří mi ho změnili od základů. Změna oblékání, jiný styl hudby, jiné chování a hlavně Radek. Člověk díky kterému jsem konečně otevřela oči a vyšla z té temnoty. Byl to on, kdo mi ukázal, že láska není jen o slově "musíš", ale i slovech "můžeš" či "chceš". Nemusela jsem pořád oddalovat schůzku. Bylo to poprvé, co jsem se tolik těšila a skoro popoháněla hodinové ručičky. Můj život má opět smysl. Děkuji ti! :-*
koně
(jana, 14. 3. 2011 17:14)